Globální oteplování se stává rostoucím problémem, s generálním varováním ministra OSN, že jsme možná prošli bodem zlomu, kde jej nelze zvrátit. Odborníci však varují, že vodík, jeden z klíčových zdrojů v boji proti globálnímu oteplování, by nyní mohl být potenciální hrozbou.
Vodík, často považovaný za energii budoucnosti přátelské k klimatu, se předpokládá, že se vyrábí nízkým emisem a používá se jako zdroj čisté energie, přičemž jedinou emisí je vodní pára. Díky tomu je potenciálním řešením pro snižování emisí skleníkových plynů v oblastech, které je obtížné elektrifikovat, jako je těžký průmysl a doprava. Někteří vědci však nyní varují, že vodík nemusí být tak čistý, jak se očekávalo.
Existují obavy, že úniky a náhodné emise vodíku by mohly v krátkodobém horizontu zhoršit globální oteplování. Ačkoliv samotný vodík přímo neabsorbuje teplo, jako je oxid uhličitý a metan, mohlo by to mít významný dopad na změnu klimatu, pokud by infrastruktura použitá k produkci a transportu vede ke zvýšení emisí.
Odborníci varují, že vodík může zhoršit globální oteplování, pokud budeme pokračovat na naší současné cestě. Přestože je vodík často nabízen jako čisté palivo, vědci tvrdí, že úniky by mohly ve skutečnosti urychlit globální oteplování. Vodík není ze své podstaty čistý ani bez uhlíku. Když se produkuje vodík, buď prostřednictvím reformy metanu nebo z fosilních paliv, vytváří velké množství emisí uhlíku.
I když se vodík vyrábí elektrolýzou pomocí obnovitelné energie, úniky vodíku do atmosféry mohou zhoršit změnu klimatu. Vodík je silný skleníkový plyn, s potenciálem globálního oteplování více než 25krát vyšší než u oxidu uhličitého za sto let. Vědci odhadují, že k dosažení čistého nulového emise musí být míra úniku v dodavatelském řetězci vodíku uchovávána pod 3-4%. Existující studie však naznačují, že míra úniku z výroby k konečnému použití by mohla být mezi 3-20%.
Dokud se fosilní paliva používají k výrobě vodíku, je dostatečné množství úniku k tomu, aby byly přínosy klimatu nejisté. Riziko je, že vodíková infrastruktura by mohla vést ke zvýšení úniku v průběhu času, když se potrubí a skladovací zařízení rozšiřují.
Dalším problémem s vodíkem je, že navzdory jeho hojnosti je náročné zachytit a přepravovat. Na rozdíl od paliv, jako je zemní plyn a olej, které mohou být transportovány potrubí, má vodík menší velikost molekuly a je náchylný k únikům. Potrubí vodíku a skladovací nádrže vyžadují speciální materiály a vzory, aby se zabránilo úniku plynu. Modifikace potrubí zemního plynu pro přenášení vodíku zvyšuje riziko úniků z kloubů, ventilů a těsnění, pokud nejsou plně upgradovány. Koroze potrubí je také problém, protože vodík způsobuje, že určité kovy křehké. Odhaduje se, že nové vodíkové potrubí stojí 2-3 časy více než potrubí zemního plynu.
Podzemní skladovací zařízení v solných jeskyních a zvodnělé vodopěpoci mohou držet velké množství vodíku, ale úniky zůstávají problémem. Nádrže a jiná vodíková infrastruktura musí také použít pokročilé materiály k minimalizaci ztrát.
Vzhledem k vysokému riziku úniků v potrubí, nádržích, ventilech a zařízeních by rizika infrastruktury vodíku mohla vyrovnat své potenciální klimatické přínosy ve srovnání s přímým elektrifikací. Proto jsou zapotřebí přísných standardů a postupů, aby se zajistilo bezpečný přechod a zabránilo se zvýšeným emisím.
Ještě jednou nám připomíná, že vztah mezi globálním oteplováním a vodíkem není tak jednoduchý, jak jsme očekávali. Planeta potřebuje čistý, vážný a rozhodující ekologický přechod, nikoli polosrdečný řešení, jako je hnědá, šedá nebo dokonce černý vodík. Rozumíte závažnosti situace? V příštích několika letech uvidíme, zda se varování odborníků stanou skutečností.
